Renata seděla tiše, když jí Oldřich Kříž oznámil, že jí zbývají měsíce života. Slyšela každé slovo, ale nedokázala ho spojit se sebou. Dubnový déšť bubnoval do oken ordinace a ona jen přemýšlela, proč lékař palcem zakrývá číslo vzorku na zprávě. „Čtyři až šest měsíců,“ řekl klidně.
„Může to být déle, když tělo zareaguje na léčbu. “
Navrhoval experimentální program ve Švýcarsku za čtyřiadvacet milionů korun. Renata si částku přepočítala na nové pece a měsíce práce. Koutná keramika takové peníze neměla.
Lékař jí poradil, ať se rozhodne rychle. Týdny rozhodují, ne měsíce. Manžel Dalibor ji k vyšetření přivedl a celou dobu se o ni staral. Renata mu chtěla diagnózu říct sama, až večer.
Jenže když přišla domů dřív, uslychla z pootevřené pracovny jeho telefonát. „Nesmíme na ni dnes tlačit, Soňo. Zítra mi diagnózu oznámí sama a já předvedu starostlivého manžela. “
Renata zůstala stát v předsíni s rukou na věšáku.
Dalibor mluvil dál o kupci, o pozemcích a o tom, jak jí Kříž dá léky, aby byla ospalá a přestala klást otázky. Patnáct let manželství se smrsklo na cenu továrny. Zapnula nahrávání. Další den před ní manžel předstíral šok a sliboval, že najde nejlepší lékaře.
Navrhl prodat továrnu, aby měla na léčbu. Renata mu řekla, že s prodejem souhlasí. V noci schovala nahrávku a napsala advokátce Ireně Havelkové. Vyšetření v krajské nemocnici neukázalo žádný nádor.
Primářka Alena Pospíšilová řekla, že zpráva ze soukromé kliniky neodpovídá skutečnosti. Histologické číslo patřilo jiné pacientce, Ivaně Bártové. Ta před dvěma měsíci slyšela, že je v pořádku, zatímco její skutečný nález posloužil k tomu, aby Renata uvěřila vlastní smrti. Renata objevila, že Dalibor se Soňou Bílkovou připravovali prodej podniku dlouho před její falešnou diagnózou.
Kříž jim dodával dokumenty a léky. Renata předstírala slabost, schovávala tablety, které jí manžel nutil, a posílala důkazy Ireně. Všechno směřovalo k páteční schůzce, kde měla podepsat ztrátu továrny. Při jednání seděla v čele stolu.
Dalibor po ní chtěl plnou moc, Soňa předložila smlouvu. Renata nechala oba mluvit, až položila na stůl zprávu z krajské nemocnice. „Smrtelnou diagnózu nemám. Histologické číslo patří Ivaně Bártové.
Jí někdo řekl, že je v pořádku, zatímco její nález posloužil jako důkaz, že umírám já. “
Místnost ztichla. Soňa začala obviňovat Dalibora, Dalibor Soňu. Do kanceláře vstoupili kriminalisté, kteří čekali poblíž areálu.
Technik zajistil rozbitý telefon, listiny i tablety. Dalibor se ještě pokusil Renatu přesvědčit, ať oznámení vezme zpět. Zeptala se ho, jestli může Ivaně vrátit dva měsíce, o které přišla. Rozvod proběhl na podzim.
Koutná keramika nepřerušila výrobu ani na jediný den. Renata odvolala Dalibora z pozice ekonomického ředitele, zavedla dvojí kontrolu plateb a prodala jen nevyužitou část areálu, aby mohla postavit novou linku. Ivana dokončila hlavní část léčby a přišla se Šimonem poděkovat. Přinesli hrnek s nerovným písmenem, který si kluk sám ozdobil.
Renata si nalila čaj a podívala se na datum v Ivanině zprávě. Už ho nepřepočítávala na měsíce, které jí zbývají. Život nezačínal od začátku, pokračoval z místa, kde se ho někdo pokusil zastavit.
Každý další den teď patřil jen jí.
