V sobotu večer, u stolu prostřeného pro dvanáct lidí, se Artem postavil a oznámil, že se zítra stěhuje k jiné ženě. Jeho příbuzenstvo okamžitě zvedlo sklenky a začalo mu gratulovat, zatímco Lída tiše seděla na svém místě blízko kuchyně, odkud po osmnáct let obsluhovala všechny. Když utichl potlesk a hluk přípitků, vstala. Beze slova, bez slz, bez jediného výkřiku prošla k babiččinu příborníku, otevřila dvířka a vzala z něj starou obálku.
Položila ji před Artema na ubrus a řekla jediné slovo: „Otevři to. ”
Artem se posmíval, ale když vytáhl první list, úsměv mu zmizel. Byla to kopie soudního rozsudku za podvod, padělání dokumentů a vystavování fiktivních plných mocí k majetku starých lidí. Na fotografii byla jeho nová žena, jen pod jiným příjmením.
To jméno mu ale nebylo známé. Razítko o nabytí právní moci, datum změny příjmení dva měsíce po rozsudku. Vše sedělo. Artem zbledl a zkusil to odbýt jako starou historku.
Pak mu Lída ukázala úpis, který jí kdysi napsal na list ze sešitu, když prosil, aby prodala babiččinu garsonku, aby mohl začít podnikat. K němu přiložila bankovní výpisy ukazující, že z prodeje té garsonky šly všechny peníze na jeho firmu. A ani jeden zpětný převod. Nikdy jí nic nevrátil.
Nafoukl se, že prý se na to vyspí. Lída mu ale položila na stůl vyplněné dokumenty k rozvodu a rozdělení majetku. Vše hotové, podepsané, datované. „O rozvod nepodáváš ty,” řekla klidně.
„Já už mám všechno připravené. ”
Hosté začali jeden po druhém mizet. Viktor s Marinou odešli tiše, teta OA vyklidila pozici, otec mu bez jediného slova otočil záda. Zůstala jen Nataša, která se Lídě omluvila za to, že mlčela.
Lída jí odpustila. Potom vzala tašku, kterou si připravila ráno, a odešla z domu, ve kterém bydlela osmnáct let. Zastavila se u kamarádky Táni, která ji beze slov pustila dovnitř, ustlala jí a přinesla horký čaj. Artem jí pak celé dny volal, psal zmatené zprávy, prosil o setkání.
Lída mu odpověděla pouze jednou: všechny otázky přes advokáta. Jeho milenka zmizela, jakmile zjistila, že Artemovi nezbývá žádný majetek, který by se dal získat. Rozvod se táhl čtyři měsíce. Artem si najal advokáta, který se snažil zpochybnit úpis i znalecký posudek.
Soud ale rozhodl ve prospěch Lídy. Přiznal jí podíl v podniku, náhradu za byt a část majetku. Lída si pronajala malý byt ve čtvrtém patře s okny do klidného dvora. První ráno si uvařila kávu jen pro sebe, silnou, lehce nahořklou, přesně takovou, jakou měla ráda.
Zazvonil telefon. Táňa se ptala na první noc. A pak jí řekla, ať přijde v sobotu na koláč. Lída se usmála, podívala se z okna na dvůr, kde si starší žena četla knihu a rezavý pes spokojeně ležel ve sluneční skvrně.
Život nekončí ve chvíli, kdy se tě někdo pokusí zlomit před svědky. Lída nepřestala bojovat. Jen počkala na správný okamžik, vytáhla z příborníku obálku a v ní bylo všechno, co potřebovala k novému začátku.
