Uprostřed nedělního oběda u rodičů mi matka oznámila, že se stěhují do mého domu. Do mého soukromí, do mého klidu. Marek si přitom s gurmánským výrazem vkládal do úst sousto, jako by právě nerozdával cizí majetek. Prodal svůj byt, aby mohl investovat do toho nového projektu.
A do toho se vložila švagrová Sabina, narovnala se na židli a čekala, že kývnu. Podívala jsem se bratrovi přímo do očí. Jejich pád do reality měl být velkolepý, a já u něj už ani nemusela být. Drobné kapky narážely do čelního skla a rozmývaly světla pouličních lamp.
Sáhla jsem do kabelky pro telefon. Chceme si přivézt nábytek do obýváku a zkontrolovat, jestli funguje topení v patře. Přešla jsem ke vchodu, odemkla těžké dubové dveře a vkročila do předsíně. Pronesla jsem do telefonu tiše a pousmála se nad absurdní ironií toho všeho.
Zatímco jsem rovnala do krabic knihy, oblečení a osobní dokumenty, telefon nepřetržitě svítil upozorněními. Za patnáct minut jsem nasedla do auta a zamířila k letišti Václava Havla. Když se auto rozjelo po asfaltce dolů do údolí, podívala jsem se na hodinky. Nechala jsem přístroj bez povšimnutí vibrovat, dokud hovor nespadl do hlasové schránky.
A konečně zpráva od Sabiny z 13:20. Zaplatila jsem řidiči, vystoupila do chladného vzduchu a uchopila rukojeť svého kufru. Než jsem vstoupila do odletové haly, vytočila jsem matčino číslo. Pronesla jsem do telefonu tiše, vyrovnaně a bez špetky emocí.
Za dvě hodiny mi letí letadlo do Portugalska. Matka zaječela a do hlasu se jí vrátila agresivní tónina. Řekla jsem: „Dobře, neříkala jsem, že do mého domu. Vznášela jsem se třicet tisíc stop nad zemí a s každým uletěným kilometrem jsem cítila, jak se propast mezi mnou a mým minulým životem prohlubuje.
Vyndala jsem z kapsy novou portugalskou SIM kartu, vložila ji do telefonu a zapnula ho. Jelikož Marek neměl kam věci složit – svůj byt už prodal a do podnájmu se mu nechtělo –, musel zaplatit odvoz do komerčního skladu. Ta tě proklíná do třetího pokolení. Vlny narážely do útesů pod námi s neměnnou věčnou silou.
Pro mě ta kapitola skončila v momentě, kdy jsem nasedla do letadla. Usmála jsem se do tmy. Přílohou byl oficiální dopis, který dorazil do jeho kanceláře. Zavřela jsem notebook a vzala do ruky tužku.
Poslední pokus vrátit mě do role obětního beránka, který zaplatí jejich účty. Od Eleny jsem se nedávno dozvěděla, že Sabina dotáhla rozvod do konce a získala děti do výhradní péče. Slunce právě klesalo k obzoru a barvilo hladinu Atlantiku do odstínů purpuru a zlata.
Otočila jsem se zády k moři a vkročila do svého rozsvíceného, teplého domova.
