Je mi 24 let, mám práci v pojišťovně a pořád bydlím u rodičů. Není to tím, že bych si nemohla dovolit vlastní bydlení, jen jsem nikdy necítila potřebu se stěhovat. Moje mladší sestra Kristýna studuje ve druhém ročníku na vysoké a bydlí v sousedním městě. Rodiče jí platí všechno – školné, nájem, jídlo, kapesné.
Když jsem studovala já, musela jsem chodit na brigády, abych vyšla s penězi. Měla jsem štěstí, že jsem získala stipendium, které pokrylo 70 % školného, ale stejně jsem si pamatovala ty pozdní večery v univerzitním knihkupectví a víkendové směny v Bystru. Nebyla to zábava, ale naučilo mě to hodnotě peněz. Letos to ale s penězi začalo být napjaté.
Táta měl zdravotní problémy a mámu zkrátili v práci. Začali si dělat starosti, jak příští rok zaplatí Kristýnino studium. Jednou večer jsem slyšela mámu, jak říká tátovi, že Kristýnino školné je splatné za tři měsíce a že nemají našetřeno. Táta navrhl vyklidit chatu a prodat všechno, co půjde.
Během dvou měsíců prodali starou rybářskou loďku sousedovi za 70 000 Kč, jídelní set za 18 000 Kč, tátovo nářadí za 28 000 Kč a další věci. Na konci měli přesně 350 000 Kč v hotovosti, kterou si nechali ve velké obálce. Minulé úterý ráno mě táta zavolal do kuchyně. Držel tu tlustou obálku a byl nervózní.
Požádal mě, abych peníze vložila na rodinný účet v bance. Řekla jsem mu, že to dnes nestihnu, protože mám v práci důležitý termín, ale že zítra mám volno a půjdu hned ráno. Táta souhlasil a řekl, ať peníze večer někde dobře schovám. Schovala jsem je do horní zásuvky svého stolu, pod staré papíry a sešity z vysoké.
Když jsem se ten večer vrátila z práce, v obývacím pokoji se promenádovala Kristýna. Měla na sobě drahé džíny, značkový svetr a boty, které stály víc, než jsem vydělala za týden. V ruce držela nový telefon za 25 000 Kč. Zeptala jsem se jí, kde to všechno vzala.
Zasmála se a řekla, že si jen půjčila peníze z tajného místa. Běžela jsem do svého pokoje a zjistila, že obálka je pryč. Když jsem se vrátila, Kristýna zrovna telefonovala a říkala někomu, že mu poslala 230 000 Kč. Vytrhla jsem jí telefon a zeptala se, proč vzala peníze.
Protočila oči a řekla, že si šla půjčit nabíječku, našla obálku a prostě si ji vzala. Řekla, že když se peníze povalují, jsou to rodinné peníze a ona je rodina. Pak si vyfotila můj vyděšený obličej a smála se. V tu chvíli přišli domů rodiče.
Řekla jsem jim, co se stalo. Kristýna nejdřív lhala, že jsem si peníze utratila sama, ale když jsem řekla, že volám policii, přiznala se. Řekla, že si myslela, že to jsou moje úspory. Táta byl děsivě tichý a řekl, že to byly peníze na její školné.
Kristýna plakala a přiznala, že 230 000 Kč poslala svému příteli Davidovi, který měl dluhy z hazardu, a 35 000 Kč utratila v drahé restauraci s kamarády. Máma řekla, že Kristýnu vždycky bránila, ale teď překročila všechny hranice. Večeře byla tichá. Nakonec táta oznámil, že od Kristýny nebudou požadovat vrácení peněz, ale že si dá rok pauzu od školy, najde si práci a na školné si vydělá sama.
Kristýna protestovala, ale táta byl neoblomný. Tu noc za mnou přišla a prosila mě, abych jí půjčila 350 000 Kč. Řekla, že mi to vrátí, až dostuduje. Odmítla jsem.
Řekla jsem jí, že si dnes vybrala. Druhý den ráno se Kristýna omluvila, ale táta řekl, že omluva nemění jejich rozhodnutí. Kristýna zabalila kufry a odešla s tím, že půjde bydlet někam, kde se o ni starají. Celý den jsme o ní neslyšeli.
Pak volala babička, že jí Kristýna brečela, jak jsme ji vyhodili. Táta jí vysvětlil celou situaci. Babička byla šokovaná a řekla, že Kristýně nedá ani halíř. Během dalších dní volali další příbuzní, protože je Kristýna prosila o peníze.
Všichni odmítli. O týden později se Kristýna vrátila domů. Vypadala poraženě. Řekla, že šla za všemi a nikdo jí nepomohl.
Zeptala se, jestli může zůstat doma, aby nemusela platit nájem. Rodiče souhlasili, ale řekli, že bude dodržovat jejich pravidla a nebude je žádat o peníze. Dva měsíce po téhle situaci jsem se rozhodla odstěhovat. Našla jsem si hezký dvoupokojový byt.
Máma mi za pár týdnů volala, že si Kristýna našla práci jako servírka a každý týden jim dává celou výplatu, nechává si jen z propitného. Byla jsem překvapená, že to vydržela. O dva měsíce později jsem přijela na návštěvu. Kristýna seděla u kuchyňského stolu v obyčejných džínách a tričku, bez make-upu, vypadala unaveně, ale skutečněji.
Máma mi řekla, že jí založili spořicí účet, kam ukládají celou její výplatu. Kristýna si nechává jen z propitného, asi 1000 až 1200 Kč týdně. Musela prodat svůj nový telefon a koupit si staré véčko. Rodiče jí řekli, že na peníze z účtu nesáhne celý rok.
Pak se může rozhodnout, jestli je použije na návrat na školu, nebo je dá svému příteli. Pokud si vybere přítele, je z domu pryč. Kristýna přikývla. Máma také řekla, že David zase chtěl peníze, ale Kristýna mu řekla, že žádné nemá.
Naštval se a řekl, že je sobecká. Kristýna řekla, že si myslí, že ji má rád jen tehdy, když mu může dávat věci. O čtyři měsíce později se Kristýna s Davidem rozešla. Máma mi řekla, že na ni tlačil kvůli penězům, a když odmítla, začal být zlý.
Peníze jí nikdy nevrátil. Byla jsem naštvaná, ale zároveň hrdá, že Kristýna konečně prohlédla. Když Kristýna v prosinci slavila 21. narozeniny, dala jsem jí do přání 12 000 Kč.
Podívala se na peníze a pak je podala tátovi, ať je dá na její účet. Chtěla si ušetřit každou korunu. Po večeři jsme si s rodiči povídali. Máma přiznala, že Kristýnu rozmazlili a nikdy jí nedovolili čelit následkům.
Řekla jsem, že jsem ráda, že to teď napravují. V červenci nás rodiče pozvali na chatu, kterou mezitím opravili. Třetí večer jsme s Kristýnou seděly na verandě a dívaly se na řeku. Řekla, že teď ví, jak těžké je vydělat si tisícovku, a že přemýšlí o tom, kolik hodin rodiče pracovali, aby získali 350 000 Kč.
Řekla, že by si přála, aby to mohla vzít zpátky. Řekla jsem jí, že to nejde, ale že se může postarat, aby už nikdy nic takového neudělala. Slíbila, že neudělá. Věřila jsem jí.
Vypadala jinak, jako někdo, kdo konečně pochopil, že činy mají následky. Řekla jsem jí, že jsem na ni hrdá. Usmála se a poděkovala mi. Seděly jsme tam a dívaly se na řeku.
Uvědomila jsem si, že možná celá tahle hrozná situace byla přesně to, co naše rodina potřebovala.
