Vypadni z mého domu. Ta slova vyšla z úst mého otce, ale byla to Marlenina slova. Stála jsem v mramorové vstupní hale našeho rodinného domu na stejném místě, kde jsem udělala své první krůčky, zatímco dokonale upravená ruka mé nevlastní matky majetnicky spočívala na rameni mého otce. Jmenuji se Anežka a tohle byl okamžik, na který jsem se připravovala posledních šest měsíců.
Neplakala jsem, neprosila jsem. Místo toho jsem se usmála, což na okamžik vyvedlo Marlenin samolibý výraz z míry. „Slyšela jsi svého otce,“ řekla hlasem, ze kterého kapala falešná starost. „Tohle je pro všechny nejlepší.
“ Otočila jsem se na svého otce, muže, který kdysi přísahal na smrtelné posteli mé matky, že mě bude vždy chránit. „Tati, je tohle opravdu to, co chceš? “
Nepodíval se mi do očí. „Marlena má pravdu.
Tvůj postoj, tvé neustálé zpochybňování našich rozhodnutí ohledně firmy, to vše vytváří toxické prostředí. “
Zasmála jsem se ostrým, hořkým zvukem, který se rozlehl halou. „Můj postoj? Myslíš mé otázky ohledně neoprávněných výběrů nebo mé obavy z nových poradců, které Marlena najímá bez souhlasu představenstva?
“
„To stačí. “ Marlena postoupila vpřed. Její lodičky od návrháře cvakaly o mramor. „Tvé paranoidní obviňování je přesně ten důvod, proč se to musí stát.
Tvůj otec a já se snažíme modernizovat podnik a ty nám v tom na každém kroku bráníš. “
Podívala jsem se na bezpečnostní kameru v rohu, o které Marlena nevěděla, že už posílá záznam na můj soukromý server. „Máš pravdu. Měla bych si jít sbalit.
“
Můj otec se na mě konečně podíval. V obličeji se mu mihl zmatek. Očekával slzy, prosby, možná i hněv. Místo toho dostal klidné přijetí, a to ho znervóznilo.
Vystoupala jsem po schodech do svého pokoje, kde už byly sbalené tři kufry. Když jsem je vytahovala zpod postele, zavibroval mi telefon. Zpráva od mé tety Věry. „Vše je na místě.
Spouštím to teď,“ odepsala jsem. Dole jsem slyšela Marlenin hlas. Pravděpodobně už plánovala, jak můj pokoj předělá na své soukromé studio jógy. Tlačila na to od té doby, co si před dvěma lety vzala mého otce a pomalu ho proti mně, jeho vlastní dceři, poštvávala.
Dceři, která po jeho boku pracovala od svých šestnácti let, která pomohla vybudovat Novákovi podniky do dnešní podoby. Ve dveřích se objevil můj bratr Kája, bledý v obličeji. „Ano, snažil jsem se mluvit s tátou, ale víš, jak to dopadne. “
Přerušila jsem ho a vytáhla kufry na chodbu.
„Nedělej si s tím starosti. Jen měj oči otevřené. “
„Dobře. “ Přikývl a pomohl mi s jedním z kufrů, když jsme scházeli po schodech.
Marlena už telefonovala. Pravděpodobně volala své kamarádce, aby oslavily své vítězství. „Zavolal jsem ti taxík,“ řekl můj otec stroze a stále se mi vyhýbal pohledem. „Není třeba.
“ Vytáhla jsem klíče. „Můžu jet sama. “
Marlenino dokonale vytrhané obočí se zvedlo. „Bereš si služební auto?
“
„Vlastně je to moje auto. Podívej se do technického průkazu. “ Znovu jsem se usmála a užívala si záblesk nejistoty v jejich očích. „Už nějakou dobu si dělám jistá opatření.
Měla bys asi taky. “
„To je hrozba? “ Marlena přistoupila blíž a ztišila hlas. „Protože jestli si myslíš, že mě můžeš zastrašit?
“
„Vůbec ne. “ Odpověděla jsem dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli. „Jen přátelská rada. Víš, jako ta, kterou jsi dala mému otci minulý týden ohledně změny hesel k bankovním účtům firmy.
“
Hlava mého otce vystřelila vzhůru. „Jak? “
„Sbohem, tati. “ Přerušila jsem ho a kráčela ke dveřím.
„Měl by sis opravdu zkontrolovat ty offshore účty, které Marlena založila. Ty, o kterých si myslí, že o nich nikdo neví. “ Otočila jsem se na Marlenu, jejíž tvář ztratila trochu barvy. „Na tvém místě bych začala na Kajmanských ostrovech.
“
Dveře se za mnou s uspokojivým bouchnutím zavřely. Ve zpětném zrcátku jsem je viděla, jak se hádají za předním oknem, Marleniny ruce divoce gestikulovaly. Telefon mi znovu zavibroval. Věra potvrzovala, že první sada dokumentů byla podána představenstvu.
Vycouvala jsem z příjezdové cesty svého dětského domova, ale neodjížděla jsem poražená. Tohle nebyl konec. Byl to přesně ten začátek, který jsem naplánovala. Marlena si myslela, že vyhrála, že mě konečně odstrčila z cesty.
Neměla tušení, že jsem nahrávala každý rozhovor, sledovala každou podezřelou transakci a budovala případ, který jí přiměje litovat, že se kdy pokusila zničit naši rodinu. Věra na mě čekala ve svém domě se sklenkou vína a další fází našeho plánu. Jak jsem jela, téměř jsem slyšela tikání časované bomby, kterou jsem právě aktivovala. „Marlena dala mému otci ultimátum a donutila ho vybrat si mezi námi.
Ale zapomněla na jeden zásadní detail. “ Zasmála jsem se. „Byla jsem dcera svého otce a všechno, co jsem o byznysu věděla, jsem se naučila od něj. Včetně toho, jak plánovat válku.
“
Tři hodiny jsme procházely dokumenty. Věra, jako vždycky, byla o krok napřed. Když Marlena zmanipulovala mého otce, aby mě vyhodil z jeho vlastní firmy, netušila, že jsem už měsíce připravovala protiopatření. Pokaždé, když Marlena přitvrdila v jedné oblasti, vytvořila jsem si plán protiútoku.
A dnes? „Končí to tady,“ řekla jsem a otevřela notebook. „Marlena se chystala zničit Kristu,“ pokračovala jsem a ukázala Věře dokumenty. Ale já jim oběma připravila pořádné překvapení.
„Našla jsem směrovky peněz. Marlena přesouvala peníze z hlavní firmy na své soukromé účty přes fiktivní poradenské společnosti. Přesně tohle obvinila mě. “
„Tohle je všechno podvod,“ potvrdila Věra a přejížděla prstem po číslech.
„Obrat. Ale my musíme dokázat, že to byla Marlena, ne ty. Máme i toho. “
„Kristu,“ řekla jsem a otevřela dveře.
„Slyšela jsem všechno. “
Krista zbělela. „Já je rozbalila. Marlena mi zaplatila, abych je rozbila.
“. „Vím. “ Sedla jsem si naproti ní. „A ty teď Marlenu necháš, aby tě nechala padnout.
Nebo budeš spolupracovat se mnou a já budeme. “. Krista se rozhlédla po kanceláři a očima se zastavila na Marleně a jejím otci. „Necháš mě jít?
“. „Do té míry, do jaké mi to zákon dovolí. “ A pak jsem udělala něco, co jsem neudělala měsíce. Vzala jsem jí ruku.
„Ale hlavně proto, že jsi byla moje nejlepší kamarádka a vím, že Marlena byla dobrá v tom, aby ti svou vinu přebarvila tak, aby v tobě viděla její vlastní. Neposílám tě do vězení. To udělá zákon. “
Zvedla jsem telefon a vyťukala nejnovější e-mail od Marleny s fotkou přiloženou v příloze.
Její účetní Raima, která vedla Kristu k finanční záhubě, byla v kontaktu, Krista. Marlena ji přesvědčila, že když Krista podepíše dohodu o mlčenlivosti a nechá to být, budou všechny dluhy smazány. Krista se zasmála. „Samozřejmě říkala.
“
„Bez ohledu na to, co si myslíš, že se stane. Nikdy ti neodpustí, že víš to, co víš, a už vůbec ne, že to můžeš dokázat. “
Krista chytila telefon. „Tak jestli je tohle válka?
Řekni jí, že má pravdu. “
„Marle,“ řekla jsem do telefonu. „Krista to chce slyšet od tebe. “.
Zapnula jsem hlasitý odposlech. „Kristo, víš, že jsem nikdy nechtěla, aby někdo přišel k újmě. Jen jsem ti chtěla pomoct, aby se ti vedlo. “
Krista se na mě podívala.
„Vím, Marléno. “ Řekla jedovatě sladce. „Ale máš pro to jeden doklad o tom, že to platí i sám před sebou? “.
Ale Marlena odpověděla kódem, který odhaloval naši hru: „Protože my jsme, víš, v tomhle spolu. Ty a já. Vždycky jsme věděli, o čem je byznys. “
Ne, Kristo, upravila jsem to, řekl otec.
Namočila jsem prst do Marlenina života. Marlena byla venku. Sbalila si kufry a přestěhovala se do hotelu. „Krista se protrhla.
“ Zasmála jsem se, jakmile se její auto ztratilo. „Ano, Věro. A moje práce tady není ani zdaleka hotová. “.
Přesunula jsem svou váhu a loktem jsem se opřela o stůl. Marlena si myslela, že vyhrála. Téměř jsem cítila, jak se křiví v marleniných rukou. Ale já jsem se musela ujistit, že vyhraju úplně a skutečně.
A to vyžaduje něco víc než jen dokumenty. Sáhla jsem po svém telefonu a zadívala se na obrazovku. „Perlo? Jsem to já.
Už můžeš poslat zprávu o tom, že se chystám kvůli pracovní nabídce v zahraničí. “. Druhý den ráno bylo v domě mé tety rušno. Věra se mnou byla už od půl osmé a připravovala kávu.
Teta Perla vešla s novinami, pokrčila si je a běžela na telefon. „Novináři už mi volají od šesti. “ Posadila jsem se. Novináři.
Novináři. Na co? Chci, aby věděli, že nejsi žádná oběť. Marlena už mezitím řekla první ránu příběhům o tom, že jsi Marlenu v rohu firmy.
„Takže se blíží frontální útok Perla usedla. Ještě nevěděli, jak se má Marco daří. Podívám se na poslední kalkulace, mezitím mi ukážeš také vesnici. „Takže jsem to udělá Kristo.
A Marlena se svým ztratila. Je tam. No, ale stále tu byla věc, která měla s Kájou pár. Nechal jsem si to nejlepší na konec,“ řekl nedbale.
„Kristo, můžeš mi vysvětlit některé z těchto otázek ohledně naší nedávné fúze s Východiskem? Marlena ukradla Kristo. “. Když jsem dokončila, Kristo se beze slova otočilo na patě a odešlo.
Jako kdyby Marlena nebyla vůbec důležitá. „Ale to je perfektní. Protože jsem si najal Kristu, abych byla mou dočasnou finanční ředitelkou na dešti. “.
„Když jsem ji zaměstnala, nevěděla jsem, že se chystáš na odlet. “. Když se Kristo otočilo ke mně, v jeho očích bylo něco, co tam nikdy předtím nebylo. „Jestli mám být upřímný, slyšel jsem o Marle.
Ale taky jsem slyšel, že jsi mi dal peníze na podnikání a že stojíš v čele. Takže jsem mu řekl, že jsem tvoje. “. „Stůl ztichl, dokud se Karel nezasmál.
‘ „Ty jsi ten nejlepší podvod, jaký jsme kdy vytáhli. “. Kristo chytilo Marlenu za ruku, druhou položilo na stůl. „Myslím, že k tomu máme skvělé místo.
“
Ale to bylo ještě v zákulisí. Když Marlena vstoupila do zasedací místnosti, byla v černém kostýmu a s falešným úsměvemním. Vypadala jako by si myslela, že to bude procházka a že tu ani nebude muset být. Ale jakmile začalo představenstvo a dozvěděla se, že se přesouvá na amfiteátr, protože Marlena, jako vlastník nadpoloviční většiny akcií, požádala o vykázání mé kanceláře, kde jsem měla své zbraně, její úsměv zmizel.
„Marleno, Marlene, vypadáš pobaveně,“ řekla jsem, když jsem k němu přistoupila. „Ty nemáš nic, co bys tu dnes měla na práci, když jsi pryč,“ zasyčela na mě s vražedným tónem, na který jsem nejednou narazila. „Já naopak. Přinesl jsem ti dárek,.
“. Vytáhla jsem dopis, který jsem jí přinesla. „Doručeno omylem,“ pokrčila jsem rameny. „Je adresovaný tvému otci, ale jelikož je tady v kartotéce jaksi Marlenin účet.
“
Otevřela dopis. Začala číst. Zpočátku byla zvědavá, pak Marlena zbělela, když došla k podpisu. Druhá Marlenina ruka na papíře.
„Marleno Griffinová je mrtvá,“ řekla tiše. „Víš to, že? “. Naklonila se a chytila se mě za zápěstí.
„To, cos mi udělala, není ani zdaleka hotové. “
„To je přesně to, co jsem ti chtěl říct. Vaše pomsta se právě stala trnem v oku. Protože jsem podala žádost o přidělení.
“. Marle jí to vzal z ruky. „Novákovi. To je pěkné.
“. Marlenu to nadchlo. „A pro tuto firmu je tak vhodné, že jsem se sem nastěhovala? To je ono.
Aby mohla krást od mého otce. Vedla jsi ho někdy sám? “. Marlena si vypnula hlas.
„Jsi Bůh? Ne, jsem Anežka Griffinová, ale. “
„Proto jsem podala žádost o vlastnickou práva na vaši firmu. Vaše pokojská ji podepsala.
Právě jsem se objevil v jistém hávu. Právnicky vzato je Marlena pryč a já jsem zbytek rána chtěla zbytek. Perla se zasmála. Užij si večeři.
“. Marlena se divoce rozhlédla po prázdné kanceláři (mé prázdné kanceláře). Ale oči viděly, co se děje. A moje mysl se nemýlila.
Protože když se Marlena pokusila vykročit k tátovu pokoji, já jsem stál v cestě. „Ne tak rychle, tchánovi,“ řekla jsem sladce. „Ještě jsme neskončili. “.
„Zítra podepíšu rozvodový papír. “ A pak jsem jí hlavu. „Víš, Marléno, myslela jsem, že jsi Marlena, korporátní predátorka ze staré školy. “.
Naklonila jsem se a vyndala jí z kapsy u saka dožloutlý novinový výstřižek. „Ale ty ses neměla dát dohromady. “. Nechala jsem ji utíkat k práci a zbytek večera jsem oslavovala.
Perla zaplatila účet a já jsem se zítra ráno probudila beze strachu a s plánem. Marlenu jsem nechala samotnou v jejím vlastním pekle. Ale ještě jsme neskončili. Právě jsem začínala.
O rok později jsem seděla ve své kanceláři a dívala se z okna na panorama, když vstoupila Perla s chladným pohledem. „Myslím, že to může chtít. “
Na Marlenu Griffinovou byla uvalena vazba. Prepadla samotného Marleny.
Našla jí v soukromé nemocnici, kde se zotavovala. Setkání bylo krátké. Překvapeně vás vidím. „Sedni si, Marléno.
Udělal ti Perla. “. „Myslím, že jsem pochopila, proč máš rád věci, které jsme zachránili. Možná chci pomoct, aby tu byl víc.
“. Stála jsem a podala jsem jí svou vizitku. „Až tě propustí a budeš chtít vědět, jaké to je uklidit si pokoj, můžeš mi zavolat. Můžu ti najít práci.
Marleno dolní celou tu cestu. V Marlenu. &33;Vypadni odsud. &33;“.
„Tak se máš,“ řekla jsem a otevřela dveře. „Víš, kde mě najdeš. Počítám s tím, že to dva roky nezničíš. “.
„Pár let jsem si myslela, že jsi zničila. “. Seděla jsem u Marlenina stolu a dívala se z okna. Na stole byla fotografie mé rodiny.
Marlenin dopis na rozloučenou hořel v mém krbu, když jsem ji slyšela. Soudní zasedání skončilo. Všichni povstali. Krista mě chytila za ruku.
Marlenu odsoudili za finanční podvod, manipulaci a vydírání. Když ji odváděli, otočila se a podívala se na mě. V jejích očích nebyla nenávist, jen prázdnota. Marlena, která se s vámi pokusila zabít.
Váš soused říká, že jste si u nějakých pár dní nechal převzít poštu. Právě vycházím z budovy a slyšela jsem, že jste si ho našla. Hlasy o Marleně už docházejí. Všichni mají v očích otázky o Marleně.
Ale já jsem jen mlčela a dál šla. Marlena byla pryč. A já jsem si konečně mohla žít svůj život. O měsíc později byla Marlena zpět v novinách.
Marlena podala žádost o zrušení rozsudku. Prý, že jí v kauze nepomohli, že byla v minulosti podvedená. Tvrdí, že nové důkazy prokazují nevinu. A mnoho lidí, kteří jí původně věřili, se teď ptá, kdo je vlastně oběť.
Kája za mnou přišel. Vypadal nejistě. „Chceš se na to jít podívat? Zjistit, jestli má pravdu?
To není pravda…“. „Marlena podala žádost o zrušení rozsudku. Řekla, že se už nemůže dívat, jak se mi Marlena směje do tváře. “
„Já, řekla jsem.
Ne. “. „Ale ty jsi v poslední době vypadala jinak. Jako bys byla schopná se znovu postavit na nohy.
“. „Vím. Ale jen to není. Není to pravda, je to jen to, že jsem si našla jinou cestu, jak se vypořádat se svým smutkem.
“. „Marlena Griffinová je pořád někdo, kdo ukradl mému otci dva roky života. A já jsem se na ni už nezajímala. “
„Vím, že je to složité.
“. „Není to složité. Je to jednoduché. Je to někdo, kdo mě nechala na dva roky zavřít do vězení za něco, co jsem neudělal.
“
„Marlena. Marlena. “. „Vím, co řekla Marlena.
Víš, co jsem dělal dva roky ve vězení? Myslel jsem na to, že se vrátím a budu žít svůj život. A Marlena mi to vzala. A já byla rozhodnutá, i když jsem byl venku.
Marlena byla pryč. Ale oni je vzali. “. „Kdo?
“. „Marle. “. „S kým Marlena?
“. Kája vypadal zmateně. „Aha, Marleno. “.
„Marlena. Ta, se kterou jsem chodila. Protože Marlena Griffinová, to jméno je synonymum pro problém, marleno. Marlena.
“. „Vím, že to není snadné. Ale Marlena. Marlena.
“. „Kájo, mluvím o tobě. Marleno. Ta, se kterou jsem byla.
“
„Ach. “ Kája se posadil. „Marlena odešla. Marlena.
Ty víš, Marlena. Protože po téhle práci jsem se musel někam přestěhovat kvůli Marleně. “
„Kvůli Marleně? A Marlena?
“. Myslím, že mám Marlenu. Marlena. No ne.
“. Marlena. Protože jsem věděl, že kdybych zůstal, Marlena by mě jenom znovu zatáhla do své hry. Tak jsem se odstěhoval.
a Marlena s tím nemá nic společného. “. Myslela jsem, že Marlena byla jen tvoje nápověda, ne tvoje přítelkyně. Myslím, že jsem se nechal zmást Marlenou.
Marlena. Já vím, že je to matoucí. Marlena. Musím říct, že Marlena Griffinová je zrovna teď v těžké situaci.
Možná by stála za to, aby jí někdo pomohl. O tři dny později jsem Marlenu navštívila. Vypadala starší a unavenější. „Nechápu, proč jsi přišla ty.
Nemám nikoho, kdo by mě přišel podpořit. v mé situaci. „asi jsem sem přijela navštívit Kristu. Marlena.
Kája. Ale Marlena. je mi líto, že jsi skončila v takové situaci, ale Marlena. Marlena.
Tvoje manželka sem už nebydlí. Ne, vím. Ale Marlena. Vezmi si to.
Marlena. Marlena. Marlena. Marlena, ale ona.
Marlena jí položila ruku na paži. „Marlena. “ ona řekla. Když jí odváděli, Marlenina očka se setkala s mými.
A já jsem věděla, že Marlena nikdy nezapomene, kdo jí pomohl, když už nikdo jiný nestál. Marlenin život se obrátil vzhůru nohama, ale tohle byl jen začátek. Pomalu a krok za krokem se začala znovu stavět na nohy. Jako když jsem se před lety musela naučit žít bez Marleny.
Ale Marlena nebyla tím nejdůležitějším, kdo v mém životě byl. „Mami, mami, Kája a Krista dorazili! “ Věra už dávno překonala svoje dny křivd. „Už jdu zlato,“ odpověděla jsem.
Bylo mi teplem u srdce, když jsem ji slyšela tak šťastnou. Marlena možná naši rodinu na chvíli rozbila. Ale Marlena nám nedovolila, abychom se navždy rozešli. A i když mě Marlena kdysi nejvíc ublížila, byla to právě moje rodina, která mi připomněla, že v tomhle životě máme jen jeden druhého.
Večer, když jsem se chystala do postele, mi zavibroval telefon. Byla to neznámá adresa. Marleno. Skočila jsem na nejbližší letadlo a v nemocnici v Phoenixu jsem Marlenu našla.
Vypadala tak křehce a vyděšeně. „Marleno, co tady Děláš? “. „Potřebovala jsem tě vidět.
Bála jsem se, že bys mě odmítla vidět po tom všem, co jsem ti udělala,“ řekla Marlena. Padla před ní na kolena a rozplakala se. „Odpusť mi, omlouvám se. Já jsem… já jsem tolik let lhala, jestli jsi v pořádku.
Nejsi to ty, kdo tady potřebuje prominout, ale? “. „Já opravdu vím, že jsem Marlena zničila. Ale já jsem zpátky.
A Marlena je pryč. Chci se změnit. Chci být lepší. Marlena.
„Já už jsi odpustila,“ řekla jemně. „A já jsem se sem nepřišla hádat. Přišla jsem se zeptat, jestli bys chtěla vidět svou dceru. “.
Marle jí vytryskly slzy. „Krista? Marlena ví, kde Marlena je? “.
„Marlena je bezpečně u Káji. Marlena se na tebe ptá. “ řekla jemně. „Pojď, Marleno.
Je čas jít domů. Marlena. Marlena. Nikdy nebyla Marlena.
V tu chvíli jsem věděla, že Marlena se konečně uzdravuje. Marlena byla Marlena. A já jsem byla Marlena. A Marlena.
Marlena. Marlena. Marlena. Konec příběhu.
Jakmile soudní síň osiřela, sbalila jsem si své firemní dokumenty. V kanceláři na mě Perla čekala. Tyto dohody o fúzi jsou velkolepé. Griffin Corporation je připravena na expanzi, myslím.
Vím, Marlena. Marlena. Ale nemůžu jinak. Marlena je oběť, ale odvyprávěla jsem mu pravdu o Marlene a o tom, jak Marlena celou dobu trpěla.
Marlena si potřebuje vybudovat nový život, bez Marlen. Zaplatím jí kurzy, aby Marlena mohla uniknout. Marlena tím prošla v životě příliš mnoho. Marlena mě chytila za ruku.
" To je od tebe hezké, Marleno. Marlena Griffinová je velmi šťastná, že tě má. Musím Marlene zavolat a říct jí to. Marlena.
Marlena. Dobře. Druhý den ráno jsem se vydal na návštěvu. Mar je zpátky?
zeptala se Perla a podala mi kávu. Právě jsem se vrátil. Marlena. Perla se posadila naproti ní.
Marlena. Vím, že jsem měl svých chyb. Pohádali jsme se. Kvůli mně jsi přišel o práci.
Marle. Ticho. Ne, Perlo, abys. Protože?
Protože jsem neposlal dopis, že? Marlena. Marle. Přerušila jsem ji, ani jsem nevěděla, jak mám tu otázku formulovat.
Znala jsi mě. Marlena si musela sednout. Víš, kdy ses mi víc podobala? Marlena se zasmála, když jsem byla mladá?
Víš. Marlena. Poslal jsem dopis s potvrzením, že jsi byla v pořádku. Marlena.
Doufala jsem, že si pro mě přijdeš. Ale Marlena. Když jsem byl včera v noci u Richarda, řekl jsi mi, že jsi ho nechala jít kvůli mně. Ale já jsem to nezvládla.
Já jsem v to nevěřila. Tak jsem se zbavil. Otěže plné. Marleno.
Je mi to tak líto. Vím. Já taky promiň. Ale nemůžu uvěřit, že jsem ti to udělala.
Vím, že jsem ti to dělala pořád. Ale to bylo poprvé, co jsem ti rozbil srdce. A za to se už nikdy neomluvím. Marlena.
Počkej. Nech mě to doříct. Dal jsem ti všechno. Dal jsem ti sám sebe.
A ty jsi vždycky litoval, že jsem pro tebe nebyl dost dobrý. Marle. A já jsem ti to dělal pořád taky. Muži v mém životě se vždycky báli, že budu.
Tak se stalo. Marle. Jsi nejlepší věc, jaká se mi v životě stala. A já jsem tě posrala.
Já to vím. Ale jestli je pro tebe byť jen kousek naděje. Marlena by se měla odebrat. Já jsem Marlena.
Marleno. Nikdo se nevyzná. Otočila jsem se a Kája stál ve dveřích. Vypadal jinak.
starší. Ale pořád to byla moje malá holčička. Tati? Co tu děláš?
Můj autoservis je hned přes ulici. Viděl jsem, jak sem jdeš. Jsi na mě stále naštvaná? Nikdy jsem se na tebe dlouho nezlobila.
Jen jsem se bála, že si zase odešel. Marlena. Kája si sedl na gauč. Nemůžu uvěřit, že jsi tady.
Právě jsem se vrátil z Marlenina pohřbu. Marlena. Marlena. Vím, že jsme neměli tolik času na to se rozloučit, ale.
Marle. Ne. Když Marlena zemřela. Slíbil jsem, že nebudu dělat Marlenu.
Ale slíbil jsem i, že se postarám o to, aby Marlena byla v bezpečí. A Marlena se o mě postarala. Marleno. Vím, že jsem byl hrozný.
Ale snažil jsem se pro tebe změnit. Marlena, já jsem nikdy nebyla tak dobrá jako ty. Vždycky jsem byla sobecká a bláznivá. Marlena vždycky táhla republiku.
Tati. Ale ona řekla s takovou něhou, že kdybych se měl naučit jednoho člověka milovat, začal bych u tebe. Líbilo se mi. Marle.
Vím. Vážím si toho, žes to řekla. Ne. Marleno.
Naklonila jsem se a vyndala jí z kapsy košile starou fotku. Byli jsme na ní já v šatech a Marlena s copánky, jak se smějeme do Marleny. Táto. Marlena.
Tak jsem ti ji slepil. Marlena by to chtěla. Když jsem to uviděla, polilo mě horko. Marlena.
Marlena. Sbalila jsem si fotku. Marlena. Víš, pořád držím Marlenu v nádrži.
Marleno. Marlena se tiše zasmála. No, Marlena je v bezpečí. Dokud jsem v nebi.
Věř mi, že jsem zpátky. Zavřela jsem oči a zkusila si Marlenu vybavit. Marlena byla něco jako síla. Marlena byla.
A já jsem byla přesně jako Marlena. Marlena. Jsme jako grafy, že jo, Marlena? Marle.
Otázky. Tak jsem se ho nemohla zbavit. Marlena. Vím.
Vezmeš si ho s Marlenou? Marlena mi řekla, že bych měl. Griffinové. Griffinové?
Skoro. Vím. Polib Marlenu. Když jsem si myslela, že se to už nikdy nedozvím.
Marle. Marlena. Marlena. Marlena vydržela a my jsme zůstali v tom bezpečném tichu našeho smutku.
Sdíleli jsme vzpomínky na Marlenu. Marlena. Marlena. O týden později jsme se sešli v kavárně, kde jsem Marlenu poprvé potkala.
Proč Marlena? Řekla jsem. Marlena se ušklíbla. Protože Marlena Griffinová je nejlepší věc, která se kdy stala mé rodině.
Marlena. Marlena. Marlena. Usmála jsem se.
Marlena. Marle. Griffinová. Marlena.
Marlena měla pravdu. Marlena byla nejlepší věc, jaká se nám kdy stala. A Marlena byla taky nejlepší věc, jaká se mi kdy stala. Někdy potřebujete prohrát, abyste zjistili, co se stalo.
Marlena. Marlena. Protože když jsem si myslela, že jsem všechno ztratila, Marlena mi dokázala, že jsem měla víc, než jsem si myslela, že mám. Marlena.
Marlena. Marlena. Konec příběhu. Děkuji.
Konec příběhu, prosím. Marlena. Marlena.