Táta položil před mě tlustou obálku a já ucítila tu tíhu. Tři sta padesát tisíc korun v hotovosti. Peníze, které s mámou dva měsíce sbírali tím, že prodali všechno z chaty. Loďku sousedovi, starý jídelní set, tátovo nářadí, všechno, co se dalo prodat.
Bylo to na školné pro mou mladší sestru Kristýnu, protože jí letos finančně nebyli schopni zaplatit. Táta mě požádal, abych peníze vložila na rodinný účet, ale já jsem ten den nestíhala banku otevřít před prací. Řekla jsem mu, že to udělám zítra ráno, až budu mít volno. Obálku jsem schovala do horní zásuvky stolu pod staré sešity a papíry z vysoké.
Večer jsem přišla domů a v obýváku se promenádovala Kristýna. Měla na sobě drahé džíny, značkový svetr a úplně nový telefon v ruce. Ten stál přes pětadvacet tisíc. Zeptala jsem se jí, kde to všechno vzala, jestli si snad našla práci.
Zasmála se a řekla, že není tak bláznivá, aby dřela jako já na brigádách. Jen si prý půjčila něco z mého tajného místa. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Běžela jsem do pokoje a vytrhla zásuvku.
Obálka byla pryč. Když jsem se vrátila, Kristýna zrovna telefonovala. Říkala někomu, že mu poslala 230 000, jak slíbila, a ať se nestará o vrácení. Vytrhla jsem jí telefon z ruky.
Přiznala se, že peníze vzala. Co je na tom? Byly to přece rodinné peníze a rodina si pomáhá. Když vešli rodiče, táta úplně zbělel.
Ty peníze byly na Kristýnino školné. Pracovali jsme na tom dva měsíce, řekla máma. Kristýna začala křičet, že je to lež, že to jsem utratila já. Řekla jsem, že zavolám policii, že dohledají její nákupy a bankovní transakce.
Teprve potom se zhroutila a přiznala se. Peníze dala svému příteli Davidovi na dluhy z hazardu, zbytek utratila za oblečení, telefon a večeři s kamarády. Rodiče se rozhodli. Kristýna si dá rok pauzu od školy, najde si práci a na vzdělání už od nich nedostane ani korunu.
Tu noc za mnou přišla a prosila mě, abych jí půjčila peníze na školu. Rodina si přece pomáhá. Odmítla jsem. Druhý den se omlouvala, ale táta byl neoblomný.
Naštvala se, sbalila si kufry a odešla. Volala babičce, tetě Sáře, strýci Michalovi, sestřenici Janě, všem lhala, že ji vyhodili z domu. Rodiče museli každému vysvětlovat skutečný příběh. O týden později se Kristýna vrátila poražená.
Nikdo jí nepomohl. Nechali ji zůstat pod podmínkou, že bude dodržovat jejich pravidla a nebude chtít peníze. Já jsem se mezitím odstěhovala do malého bytu. Máma mi volala, že Kristýna pracuje jako servírka a každý týden jim odevzdá celou výplatu.
Nechává si jen dýška. Když jsem ji navštívila, skoro jsem ji nepoznala. Žádný makeup, obyčejné džíny, staré véčko místo drahého telefonu. Rodiče jí založili spořicí účet, ke kterému nesmí rok.
Až pak se rozhodne, jestli peníze použije na návrat ke studiu, nebo je dá svému příteli. Když si vybere jeho, je z domu pryč. David se s ní mezitím rozešel, protože mu odmítla dál dávat peníze. Těch 230 000 jí samozřejmě nikdy nevrátil.
Na jednadvacáté narozeniny jsem jí dala dvanáct tisíc v hotovosti. Podala je tátovi a poprosila ho, aby je uložil na její účet. Chci si ušetřit každou korunu, řekla. Seděli jsme spolu na verandě chaty, kterou rodiče mezitím opravili, a dívali se na řeku.
Řekla mi, že teď, když vidí něco za dva tisíce, ví, že to jsou dva dny její práce. Přála by si, aby mohla vzít zpátky úplně všechno. Řekla jsem jí, že to nejde. Ale může se postarat o to, aby už nikdy nic takového neudělala.
Slíbila mi to. A já jsem jí v tu chvíli věřila.
