Volal mi dcera v neděli odpoledne, když jsem stříhal růže podél zadního plotu. V hlase měla tu lehkou naučenou veselost, jakou lidé používají, když vám mají předat špatnou zprávu zabalenou do mašle. „Tati,” řekla. „Minulý týden jsme v Charlotte zavřeli dům.
Měli jsme zavolat dřív, ale všechno se to stalo tak rychle. ” Stál jsem tam s otevřenými zahradnickými nůžkami v ruce a na palci mě pálila tenká řezná rána z toho, jak jsem uklouzl. Než jsem cokoli řekl, napočítal jsem si v hlavě do pěti. Stěhování napříč celou zemí, vyřizování hypotéky, balení celé domácnosti.
Nikdo nic takového neudělá v tajnosti a nenazve to přehlédnutím. Nezvedl jsem hlas. Nezeptal jsem se, proč čekali jedenáct dní, než se mi zmínili. Řekl jsem jen: „To je úžasné, zlatíčko.
Gratuluji. ” Pak jsem zavěsil, vešel do domu, posadil se k psacímu stolu a otevřil notebook. Než vám řeknu zbytek, napište mi do komentářů, odkud se díváte. Syn nebo dcera, na tom nezáleží.
Rád bych věděl, kdo se mnou u toho sedí. Jmenuji se Walter Reyes. Je mi osm šedesát osm let. Jednatřicet let jsem provozoval účetní a finanční poradenskou praxi v přestavěném skladu v Sacramentu.
Tedy ten druh firmy, která tiše spravuje peníze lidí, kteří nikdy nechtějí, aby se o jejich penězích mluvilo nahlas. Vybudoval jsem si pověst na jediném jednoduchém principu. Čísla nelžou, ale lidé ano. Neustále, krásně a často právě těm, kteří je mají nejraději.
Rozuměl jsem účetním knihám. Rozuměl jsem těm malým prozrazujícím nesrovnalostem, které předcházejí mnohem většímu kolapsu. To, čemu jsem nerozuměl, a to po dlouhou dobu, bylo to, že ta největší nesrovnalost v mém životě seděla naproti mně u stolu na Den díkůvzdání už skoro dva roky, usmívala se, podávala omáčku a říkala mi tati. Moje dcera Clare je jednatřicetiletá.
Její manžel Trent má šestatřicet a pracuje v čemsi, čemu říká logistické poradenství. I když jsem nikdy neviděl na faktuře jméno jediného klienta ani jsem neslyšel, aby popsal jediný projekt do detailu. Těch pět slov z toho telefonátu – „měli jsme zavolat dřív” – ve mně vězelo jako kámen hozený do klidné hladiny, a ty vlny se šířily pomalu dál a dotýkaly se všeho. Šel jsem chodbou do pracovny.
A jak jsem šel, vracelo se mi posledních deset měsíců v útržcích ostrých jako střepy. Před deseti měsíci seděli Clare a Trent se mnou na zadní verandě za teplého večera. Clare mě držela za ruku přes skleněný stolek a se slzami v očích mi řekla, že chtějí zůstat nablízku. „Tati, chceme být blízko tebe,” řekla.
„Našli jsme dům patnáct minut odsud, ale chybí nám na akontaci, a při tom trhu, když nebudeme rychlí, o něj přijdeme. ”
Pamatuji si přesný pohyb ruky, když jsem psal ten šek. Čtyři sta osmdesát tisíc dolarů. Byla to většina z toho, co jsem měl v likvidních prostředcích mimo penzijní účty, ale měl jsem to.
A oni věděli, že to mám. A co víc, věděli, že jim to dám, protože moje žena Rosa zemřela o tři roky dřív a dům, který jsem pro nás dva postavil, ztichl až příliš. A já byl muž hladový po důvodu, proč ještě pro někoho znamenat. Napsal jsem ten šek, protože jsem věřil, že si kupuji vnoučata nablízku, dceru, která by u mě stavila v neděli, rodinu, která se ještě nestala.
Teď mi konečně došlo, že jsem si zaplatil vlastní vymazání z jejich života a ještě za to zaplatil. Nejprve ty drobnosti. Klíče od auta, které jsem našel v mrazáku, kde jsem je nikdy nenechával. Termín mé schůzky s mým dlouholetým finančním poradcem Grantem, přesunutý na den, o kterém jsem věděl, že mám golf, ale Clare trvala na tom, že jsem jí řekl, že se mýlím, a já si začínal sám sebou nejistý připadat.
Má oblíbená křeslo, které se jednoho rána prostě přestěhovalo do rohu a Clare mi řekla, že jsem jí řekl, že se mi v něm špatně sedí. Tyhle drobnosti měly sloužit jako předzvěst velkého děje. Ten hlavní tah přišel, když jsem uklouzl v březnu na mokré dlaždičce a zlomil si dvě žebra. Clare si tehdy prosadila, že u mě zůstane pár týdnů, aby mi pomohla.
A během té doby převzala moje nákupy, můj kalendář a nakonec i můj práškovací lístek. „Tati, máš toho na sebe pod tlakem moc,” řekla mi jednou večer a přisunula ke mně po kuchyňské lince malou lahvičku od prášků. „Doktor Meyer předepsal něco na spaní a na uklidnění, než se zahojíš. ” Nikdy jsem si to nenechal potvrdit.
Proč bych pochyboval o vlastní dceři, která stojí v mé kuchyni se skutečným zájmem ve tváři? Týdny poté, co jsem začal brát ty prášky, byly nejpodivnější v mém dospělém životě. Já, muž, který si tři desetiletí držel v hlavě kompletní klientská portfolia, jsem začal zapomínat na schůzky, které jsem si zapsal před hodinou. Přišel jsem do garáže a stál tam celou minutu, než mi došlo, proč jsem tam šel.
Slova za mě někdy přicházela pomaleji, byla taková hustá a mírně špatně vyslovená, jako by má ústa přestala plně spolupracovat s mým mozkem. Cítil jsem, jak se před očima ztrácím, bezmocný to zastavit, a měl jsem hrůzu to říct nahlas, jako by se to vyslovením stalo skutečnějším. A po celou tu dobu měla Clare neustále u sebe telefon. Pamatuji si to jemné cvaknutí závěrky fotoaparátu pokaždé, když jsem zakopl ve slovech nebo ztratil nit uprostřed věty.
„Tati, ty jsi jen unavený,” smála se a ťukala do displeje. „Posílám to Trentovi. Je vlastně roztomilé, jak jsi mimo. ” Nebylo to roztomilé.
Nebyl to nevinný žertík mezi otcem a dcerou. Byla to dokumentace, pečlivá a trpělivá, úpadku, který byl spíše vytvářen než pozorován. Když mi konečně došla skutečná pravda, seděl jsem sám v pracovně s prázdným trezorem a na mobilu mi svítilo upozornění na podvod. Ta mlha, která mi měsíce skutečně ležela na mysli, se najednou zvedla celá najednou a nahradilo ji něco čistého, ostrého a zuřivého.
Vstal jsem, došel do garáže a našel tři pytle na odpadky, které tam Clare a Trent nechali u zadních dveří ve spěchu při balení. Bohatí, opatrní lidé po sobě nenechávají vlastní odpadky, když spěchají zmizet. Roztrhl jsem první pytel holýma rukama a prohrabával jsem se v něm mezi krabicemi od jídla, balicí páskou a zmačkanými účtenkami. Hledal jsem cokoli, co by souviselo s tou malou jantarovou lahvičkou od prášků.
V druhém pytli, zaklíněný proti rozbitému rámečku, jsem našel prázdné předpichované blistrové balení. Žádná nálepka z lékárny, žádné dávkování, jen strohá řada písmen a číslic na zadní straně a tři prázdné vytlačené bubliny. Přesně tolik pilulek, kolik z té lahvičky každý týden zmizelo. Vzal jsem to zpátky do pracovny a zavolal své dlouholeté známé Prije, soukromé vyšetřovatelce, která pro mě kdysi dělala prověrky.
Grant mezitím přišel, seděl naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Grant se zeptal: „Kolik je na tom účtu? ” Řekl jsem mu to. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, zeptal se Trent: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
Seděl jsem v té tmě a poslouchal jejich plán. Trentovi se podařilo zfalšovat mou plnou moc, pomocí falešných zdravotních záznamů, které naznačovaly, že mám demenci, a Clare získala kontrolu nad mým majetkem. Z eskrow účtu měli zmizet dva miliony dolarů, které Trent použije na rozjezd své vlastní firmy.
A já? Já jsem jim měl tiše zmizet do ústavu, dokud bych byl „příliš daleko” na to, abych se bránil. Poslouchal jsem, jak muži, kterého jsem nazval synem, a žena, kterou jsem přivedl na svět, plánují, jak mě nechají pohřbít zaživa ve vlastním domě. A v ten okamžik, sedíc v té tmě, jsem pochopil, že to nebyla náhoda.
Byl to promyšlený, chladnokrevný a úmyslný plán, jak mě oloupit o všechno, na čem mi záleželo, a nechat mě zemřít přesvědčeného, že si za to můžu sám. Grif mi poradil, abych jim dal vědět, že vím. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Grant mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Grant se zeptal: „Kolik je na tom účtu? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
O týden později jsem seděl v pronajatém autě před domem v Charlotte, kde se konalo uvítací setkání pro novou firmu Trenta a Clare. Clare roznášela občerstvení v rudých šatech a předstírala, že je dokonalá hostitelka.
Trent stál u baru s Rogerem, zakladatelem mé konkurenční firmy, a povídali si o tom, jak Trent a Clare konečně převezmou otěže rodinné firmy. Trent mluvil o mně jako o „starém muži, který už nezvládá, aby se o sebe postaral”. Pak Trent pozval Clare, aby pronesla přípitek. Clare zvedla sklenici a řekla hostům, jak těžké je sledovat, jak její otec „upadá”, a jak je Trent skálou, o kterou se může opřít.
Víno teklo proudem, Trent si spokojeně mnul ruce a Clare sebejistě vedla řeči o tom, jak se konečně ujali vedení. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Seděl jsem v autě, když Clare pronášela přípitek, a hned na to Trent požádal Rogera, aby mu dovolil osobně se podívat na smlouvu o partnerství.
Trent mluvil o „naší agresivní expanzi v regionu”. Clare se usmívala a přitakávala. Pak ale řekla: „Dovolte mi, abych vám všem připomněla, že tohle je teprve začátek. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
V tom okamžiku Trent zvedl sklenici a řekl: „Chtěl bych navrhnout přípitek. Na Clare. Na ženu, která drží tuhle rodinu pohromadě.
Na to, že když se jí někdo postaví do cesty, postará se o to, aby zmizel. ” Nikdo se nesmál. Clare se usmála. Trent se usmál.
Trent se na chvíli zastavil a pak dodal: „Dělám si legraci. ” A všichni se zasmáli. Jen já jsem se nesmál. Seděl jsem v autě, sledoval to celé a myslel jsem na to, jak jsem je celý život učil, že rodina je všechno.
A oni z toho udělali zbraň. Naštěstí jsem je učil i něco jiného. Učil jsem je, že čísla nelžou. A až přijde čas, oni mi poděkují.
O tři dny později Trent osobně zavolal Grantovi, aby naplánoval první schůzku s jedním z mých největších klientů, Grant mi to mezitím řekl. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
O tři dny později Clare a Trent utekli s dvěma miliony dolarů z mého účtu.
Clare to oznámila Grantovi e-mailem a obvinila mě z plýtvání penězi a z toho, že jsem nezvládal své povinnosti. Trent mezitím zrušil veškerý styk se mnou a s Grantem. Nechali mi složku se zfalšovanými dokumenty, které měly dokazovat, že jsem jim celý majetek převedl dobrovolně, a vzkaz, který měl být důkazem útěku před spravedlností. Stál jsem v prázdné kanceláři a držel v ruce papír, nad kterým se mi měsíc sbíhala slova.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Stál jsem tam a myslel na to, jak to vlastně začalo. Nebylo to tím, že by byli chamtiví.
To bych pochopil. Bylo to tím, že mi lhali do tváře, den za dnem, týden za týdnem, s úsměvem, s klidem, s vědomím, že to projde. A já jim to věřil. Chtěl jsem to vědět.
Potřeboval jsem vidět, jak daleko jsou ochotní zajít. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Nechal jsem je, ať si myslí, že je po všem.
Nechal jsem je, aby si užívali pocit vítězství. Clare mi mezitím volala a požadovala, abych jí předal svůj díl akcií v rodinné firmě, „abych jí tak usnadnil převod”. Trent mi mezitím poslal e-mail s přílohou, smlouvu s mým podpisem. Řekl mi, ať podepíšu, že převádím celý majetek na něj, „jinak to budeš muset udělat právní cestou”.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Nechal jsem je dojít až na konec. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak nastal den, kdy to všechno mělo skončit. V den, kdy Trent oficiálně přebíral vedení mé firmy. V den, kdy Clare oficiálně přebírala kontrolu nad mým majetkem.
V den, kdy mě Trent oficiálně nechal odvézt do domova pro seniory. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Stál jsem u okna a díval se, jak ke dveřím přijíždí auto.
Trent stál za mnou a řekl: „Je čas. ” Otočil jsem se a podíval se mu do očí. „Máš pravdu,” řekl jsem. „Je čas.
” Pak jsem otevřel dveře a udělal krok ven. Venku stála Clare v červených šatech, které jsem jí koupil k narozeninám, a vedle ní Trent v obleku, který jsem mu koupil, když dokončil vysokou školu. Byli to lidé, které jsem miloval víc než cokoli na světě. A oni se právě chystali udělat to nejhorší, co mě kdy potkalo.
Clare se na mě usmála. Trent se na mě usmál. A pak udělali krok vpřed, aby mě objali. A v tu chvíli, v tu úplně poslední chvíli, udělal Grant krok vpřed a řekl: „Ještě ne.
”
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Pak Grant vytáhl z kapsy vytištěný e-mail. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Pane Reesi,” řekl Trent a otočil se ke mně. „Zapomněl jste na jednu věc. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Vy už nejste šéf,” řekl. „Já jsem šéf. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Vy jste nikdy nebyl šéf,” řekl Trent. „Vy jste byl jenom prostředník. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Vy jste byl jenom ten, kdo na to přišel. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Pak se Clare zasmála. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Tati,” řekla.
„Tohle je Trent. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Musíme si promluvit o tvém zdraví.
” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A v tu chvíli Trent poprvé ucukl. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a řekl: „Proč to děláš? ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
„Proč mi to děláš? ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak Grant vytáhl z kapsy telefon, Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a řekl: „Můžu se zeptat na jednu věc? ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
„Jistě,” řekl jsem. „Ptát se můžeš na cokoli. ” „Můžu se zeptat,” zeptal se Trent, „co je v tom trezoru? ” Usmál jsem se.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem udělal krok vpřed, vzal jsem Trenta za ruku a řekl jsem: „Přesně tak. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A v tu chvíli, v tu přesně danou chvíli, jsem pochopil, že Trent mě už nikdy nepřestane překvapovat. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsem Trenta objal. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A Trent mi to oplatil.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak mi Grant předal složku s mým vlastním podpisem. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A v ten den Grant odešel. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A já jsem se nejméně tři desetiletí učil, jak číst lidi. A Trent? Trent se celou dobu tvářil, jako by mi rozuměl. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
Až o týden později mi Grant poslal vyšetřovací spis. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Když jsem ho dočetl, musel jsem se usadit. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem se zasmál.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem udělal něco, co jsem neudělal už celá léta. Zasmál jsem se, dokud mě z toho nebolelo břicho.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak Clare vstala a řekla: „Tak dost. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
Oba jste to věděli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Všichni jste to věděli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Věděli jsme to už před lety.
” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak Trent řekl něco, co mi navždy utkví v paměti. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Já jsem to věděl hned,” řekl. „Hned od začátku. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Věděli jsme to oba. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. A já jsem jim to věřil.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem se zasmál. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsem udělal něco, co jsem si myslel, že už nikdy neudělám. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Přestal jsem jim věřit. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A to byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělal.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
Ale nakonec jsem jim přestal věřit. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A už jim nikdy neuvěřím. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A už nikdy nikomu neuvěřím. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem se znovu zasmál.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem jim řekl, že jim odpouštím. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Odpouštím vám. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
„Vím, že jste to nebyli vy. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„To udělal Trent.
” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Vím, že jsi to nechtěl. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Ale Trent to udělal. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsem ho obejmul. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A on to oplatil.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A já jsem mu to oplatil. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni tři objali. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak Trent řekl: „Já vím. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Já jsem to nechtěl.
” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„A proto jsem to udělal. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
„Věděl jsem, že bys to nikdy nepochopil. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsem mu řekl, že jsem to nepochopil. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„Ale pochopil jsem to.
” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
„A proto ti odpouštím. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsem udělal něco, co jsem si myslel, že už nikdy neudělám. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
Pustil jsem to. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem se usmál.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsem se zasmál. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak to udělal Trent. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
„Já jsem to udělal taky. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme to udělali všichni. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak Trent řekl: „Já vím. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
„Já jsem to věděl. ” Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme to udělali všichni. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. “
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál.
„Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru?
” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak.
”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to.
A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru?
” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl. ” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli.
Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl. Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat?
” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru. ” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi navždy utkví v paměti: podíval se na mě přes stůl pohledem, který neznal slitování, a zeptal se: „Co je v tom trezoru? ” Odpověděl jsem: „Rád bych to věděl.
” A Trent se usmál. „Přesně tak. ”
A pak jsme se všichni zasmáli. Trent mezitím přišel, posadil se naproti mně v obleku a mučivě pomalu popíjel kávu, zatímco jsem mu všechno vyprávěl.
Když jsem skončil, Trent se zeptal: „Co je v tom trezoru? ” Řekl jsem mu to. A Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” Grant řekl: „Záleží na tom, co je v tom trezoru.
” Trent se zeptal: „Dá se to odvolat? ” A pak Trent udělal něco, co mi