„Podlahu někdo vytře zítra,” řekla jsem a odložila vařečku, kterou jsem celé tři roky používala na jídlo pro tři dospělé lidi, kteří mě nikdy nekrmili zpátky. Ilona stála ve dveřích s rukama…
Na čerstvé omítce zůstal po mém prstu světlejší pruh. Zeď byla nová, ale rozhodnutí, která ji obklopovala, už dávno ne. Nevybrala jsem odstín stěn ani kliky. Nikdo se mě nezeptal ani na to, na kterou stranu se mají otevírat dveře od komory. Stála jsem uprostřed chodby s blokem v ruce a připadala si spíš jako … Read more