Když jsem toho rána přišla do knihovny, zažila jsem první radost za dlouhé měsíce – na parapetu vykvetl kaktus, který pět let mlčel. Stará uklízečka řekla, že bílý květ znamená dítě nebo velkou…
Otisk propisky v omyvatelném ubrusu si Ludmila Králová vybavovala přesněji než Pavlovu tvář v den, kdy se jí poprvé omlouval. Tenké promáčknuté čáry, slova bez inkoustu, vzkaz, který nebyl určený jí. Ráno o něm ještě nevěděla. Ráno pořád věřila, že největší překvapení dne stojí v květináči na parapetu městské knihovny. Kaktus vykvetl. Pět let seděl … Read more