Ten pátek večer jsem se jen zeptala, jestli si můžu dát talíř polévky, která zbyla. Můj syn se na mě usmál tím tenkým, pohrdavým úsměvem a před všemi řekl: „Mami, ale ty přece tady jíš zadarmo.“…
Byl pátek, chladný a suchý, obyčejný den, kdy si člověk vezme síť, oblékne tmavší kabát a myslí jen na to, aby stihl všechno před setměním. Můj syn Mirek vedl skoro dva roky malý rodinný podnik na okraji města. Ne žádný elegantní podnik pro důležité lidi, ale místo s domácím obědem, polévkou dne, řízkem, pirohy a … Read more