Sestra mě odtáhla ke dveřím skladu a zašeptala: „Dívej se a nic neříkej.“ Listopadové ráno bylo syrové, v dece jsem držela čistou noční košili pro dceru, která ležela na jednotce intenzivní péče…
Zavolali mi z nemocnice až ve středu brzy ráno. Ještě než se město pořádně probudilo, stála jsem na zastávce v listopadovém šeru a držela v kabelce čistou noční košili pro svou dceru. Věděla jsem, že na jednotce intenzivní péče ji nikdo neoblékne, ale člověk nosí takové drobnosti, když nemůže udělat nic většího. Bavlna, knoflíky, vůně … Read more